Obecné informace k osadě:
na Wikipedii
na Facebooku
na stránkách městyse Pecka
Lokalizace:
4 km jihovýchodně od Pecky
Památky:
Výšinné opevněné sídliště Kal (doba bronzová)
Klasicistní panská kovárna z let 1756-1800
Pozdně barokní socha sv. Jana Nepomuckého – 1831
Kamenný monolitický kříž ve funkci mezníku
Roubený vodní mlýn čp. 39 – 1827, podrobný popis
Kříž na okraji Pecky u silnice na Kal
Správní vývoj:
součást panství Pecka, Bělohrad, Miletín, 1850 – 1974 obec, od 1. 1. 1975 část obce Pecka, součást novopackého okresu od roku 1951
Zdroj: Mapy.cz, autor: Jaroslav Houfek
Vesnice Kal (dříve též nazývaná Kaly) má až dodnes patrný tvar kruhové výstavby protkaný spojovacími cestami se středem tvořeným návsí. Nejstarší zmínka o vsi je zanesena v deskách dvorských k roku 1497. Na prostorné a upravené návsi stojí v roce 2005 obnovená zvonice (původní spadla v roce 1970) a vzrostlé stromy, mezi nimiž je kamenný kříž z roku 1803. Na návsi se nachází i panská kovárna z 18. století, která je technickou památkou manufakturní výroby konce 18. století. Kousek od návsi byl v roce 1925 odhalen pomník obětem 1. světové války od místního rodáka Josefa Žlaba.
Kal byl od roku 1850 nejsevernější obcí soudního okresu Hořice, o připojení k okresu Nová Paka žádal od roku 1889, a vyhověno mu bylo až v roce 1951. Kal patříval k faře vidonické, později k peckovské. Škola byla v obci založena roku 1796. V roce 1880 byla postavena současná budova školy, která sloužila k vyučovacím účelům do roku 1948. V letech 1973 až 1975 občané tuto budovu přestavěli na kulturní dům, který je dodnes využíván. Poslední hostinec, tzv. Chládkův, ukončil činnost kolem roku 1960. Nejstarším a v současnosti i jediným spolkem v Kalu je sbor dobrovolných hasičů, založený v roce 1891.
V roce 1924 měla obec Kal 51 čísel popisných a 235 obyvatel. Ke konci roku 2010 bylo v Kalu trvale hlášených 47 osob a z 39 domů jich více jak polovina slouží k rekreaci.
Před vsí na okraji pole blízko u silnice stojí na podstavci socha Panny Marie s Jezulátkem z roku 1904. Kalské údolí bylo v roce 1990 vyhlášeno přírodní památkou. Důvodem ochrany je zachování původního tvaru toku s mnohými meandry a břehovými porosty.
Směrem na jih od vsi se zvolna zvedá vrch „Vala“ (489 m n. m), který je výraznou dominantou bělohradské kotliny. Na jeho vrcholu stávalo v době bronzové mohutné hradiště, jehož posledními obyvateli byli Slované.
