Zdroj: Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle, Public domain, via Wikimedia Commons
(asi 1392 – 1454 Kladsko)
Panství se ujal v 15 letech po smrti otce Jana Krušiny z Lichtenburka, který zastával vysoké funkce v království. Odklon od královské politiky způsobil neúspěšný pozemkový spor s králem.
Kališník (přívrženec husitů)
Hynek Krušina byl od počátku horlivým přívržencem husitů, kterým se také říkalo kališníci (podle jejich symbolu kalicha). V roce 1415 byl jedním ze 452 pánů, kteří připojili pečeť pod stížný list, kterým protestovali proti upálení mistra Jana Husa.
Stal se hejtmanem východočeských husitů a velel jejich jednotkám v bitvách proti budoucímu králi Zikmundovi Lucemburskému. Největšího úspěchu dosáhl v bitvě u Vyšehradu roku 1420. Na jaře roku 1421 se po po boku Jana Želivského pražského husitského kněze zúčastnil tažení proti katolickým městům (Čáslavi, Kolínu, Kutné Hoře). Na Čáslavském sněmu byl zvolen členem prozatímní zemské vlády. Krátce poté velel spolu s Čeňkem z Vartemberka husitskému vojsku proti vpádu Slezanů, kteří plenili Trutnovsko a Broumovsko. Po sjednání smíru se stáhl do ústraní.
Nesouhlasil s radikálním proudem husitství, který představovali táborité v čele s Janem Žižkou. Jako přívrženec umírněných husitů (pražanů) se postavil proti Janu Žižkovi v bitvě u Hradce Králové v roce 1423. Byl poražen a následně musel čelit útokům Žižkových vojsk na Hradecku v letech 1423-1424. V čele umírněného husitského panstva a spojencem pražanů zůstal až do roku 1426.
Katolík (odpůrce husitů)
Radikalismus husitů (táboritů a později sirotků) vedených Janem Žižkou ho vrátil zpět ke katolické víře, dokonce se stal podporovatelem Zikmunda Lucemburského i jeho nástupců. Po bitvě u Lipan roku 1434 jej král Zikmund obdaroval statky a nový král Albrecht Habsburský (zeť Zikmunda Lucemburského) ho roku 1437 určil jako jednoho z členů vlády, určené ke správě země.
Po husitských válkách se Hynek Krušina znovu oženil a koupí i sňatkem s Annou z Koldic získal častalovické dědictví, Kladsko a Minstenbersko. Zařadil se mezi nejbohatší šlechtice českého království a společně se svou ženou vlastnil 7 hradů. O Kladsko a Minsterbersko však vedl dlouhé války. Díky nimž se zadlužil a ke konci života častolovické panství prodal za nemalou sumu Jiřímu z Poděbrad s tím, že převod majetku se uskuteční až po jeho smrti. Jednou z Hynkových posledních politických aktivit byla účast na volbě Jiřího z Poděbrad zemským správcem v roce 1452.
